Průmysl revoluci nepotřebuje, změny potřebuje vzdělávání

Průmysl revoluci nepotřebuje, změny potřebuje vzdělávání

Nestává se často, že by existovalo téma, na němž se shodnou snad úplně všichni. Společným mottem poslední doby je však nezbytnost úpravy tuzemského vzdělávání. Požadavky na změny sílí, pokud se zaměříme hlavně na technické obory. V této oblasti je opravdu potřeba nastartovat skutečnou revoluci, kterou mnozí označují jako požadavek na Vzdělávání 4.0.

Přidávat za všechna aktuální témata přídomek 4.0 je jistě velice módní záležitost. Rychle a jednoduše to má deklarovat, že něco podstupuje dynamické změny spojené se zvyšováním úrovně digitalizace okolo nás. V širší rovině vymezuje pojem Vzdělávání 4.0 školu pouze jako dílčí element v oblasti celkového celoživotního vzdělávání; nástrojem pro vzdělávání se zde stávají nejen lidé, ale také třeba intuitivní software. Učení navíc v tuto chvíli přestává být jednosměrným procesem, protože právě tyto digitální nástroje dokážou neustálou aktualizací přizpůsobovat proces vzdělávání i na úroveň individuálního přístupu ke každému jedinci. Stejně jako v případě Průmyslu 4.0 je vidět, že nejde o změny, které by svým způsobem již částečně neprobíhaly. Hranice mezi novým a stávajícím konceptuálním rámcem ve vzdělávání je často těžko definovatelná, částečně se o to pokusil ve své práci například Arthur M. Harkins.

Požadavek na reformu vzdělávací soustavy v České republice je však úzce spjat s příznačným neduhem tuzemského trhu. Dlouhodobý nedostatek technicky vzdělaných pracovníků sice na chvíli zastřela krize, avšak když se výroba opět rozběhla, vyšlo najevo, že tuzemskému průmyslu chybí erudovaní pracovníci. Ve velké míře se jedná také o dělnické profese, ale troufám si říct, že větším problémem je naprostý nezájem o střední a vyšší technické vzdělání.

Velice zjednodušeně tak lze české Vzdělávání 4.0 charakterizovat jako vzdělávání absolventů pro potřeby Průmyslu 4.0. Zde však čelíme velkému úskalí, tedy že predikce výroby budoucnosti není vždy úplně jednoduše definovatelná. Základní premisou je, že v poměrně blízké budoucnosti by velkou část pracovních míst měly převzít stroje. Částečně tomu bude proto, že zvýšené požadavky na výrobu neumí současný pracovní trh pokrýt. Nicméně honba za zvyšováním efektivity ve výrobě jakožto nástroj pro udržení konkurenceschopnosti českého průmyslu samozřejmě povede také k tomu, že některé činnosti bude po všech stránkách výhodnější přenechat strojům, i kdyby na jejich místě mohli stát lidé. S jejich využitím se pak počítá v profesích, jež tyto změny ve výrobě vytvářejí.

Předpokládá se, že většina současných studentů bude pracovat v oborech, které dnes ještě neexistují. Jak tedy připravit absolventy na něco, co dnes ještě nikdo nezná? Je jednoznačné, že současný vzdělávací systém produkuje z pohledu firem spíše polotovary, které si posléze firmy musejí pracně připravit pro efektivní využití. Snahou tedy musí být vytvořit model, z něhož vycházejí lidé schopni snadno se zorientovat v rychle se měnících podmínkách a pracovních příležitostech; zároveň je cílem vytvořit pro zaměstnavatele partnery, kteří mohou rovnou něčím přispět.

Vraťme se však na chvíli k reáliím současného trhu, kdy studovat techniku je značně nepopulární. Proč tomu tak je? Dlouholetá poptávka po chytrých českých hlavách stále existuje, jejich počet se ovšem neustále snižuje. Přitom jen pohled na průměrný plat ve středních a vyšších technických pozicích by mohl být sám o sobě vysokou motivací pro směřování profesního života. Smutnou pravdou je, že touha po technice není podněcována již od nejnižšího stupně – a nejen ve školství. Myslet si, že když je naše ratolest zdatná v hraní počítačových her, časem se určitě vyprofiluje jako IT specialista, je dnes již smutné klišé. Je tedy i na nás, na technicích, abychom inspirovali další mladé techniky. Sami přeci víme, jak zajímavý a rozmanitý může svět techniky být. Na nás také záleží, jak dokážeme nadchnout další generace. Jistě by pomohlo i dlouholeté volání technických univerzit po zvýhodnění studijních programů, které by produkovaly absolventy v oborech, kde je jich aktuálně největší nedostatek. Konkrétně zvýšení zájmu o obor automatizační techniky, který by nejednoho z nás mile potěšil, nebude snadným úkolem.

Je však dobré se založenýma rukama čekat na změny? Rockwel Automation již dlouhé roky přistupuje k oblasti podpory vzdělávání raději proaktivně. Samozřejmostí je plán výuky našich zákazníků až po úroveň certifikačního programu například pro nový obor průmyslového internetu věcí. Samotnou kapitolou je pak přímá spolupráce s předními českými, slovenskými či rakouskými univerzitami. Právě ta je zajímavou ukázkou toho, jak může podpora vzdělávání nečekaně přispět k rozvoji firem samotných. Za dvacetiletou historii naší kooperace se výzkumné a vývojové centrum rozrostlo a dnes zde pracuje mnoho softwarových inženýrů na vývoji nových řešení. Stejný rozměr spolupráce nabylo také vybavení laboratoře pro aplikovanou strojní bezpečnost při brněnském VUT, což vskutku nebylo jednostranným úkonem, ale dodnes z této kooperace těžíme při organizaci školení pro širokou průmyslovou veřejnost.

Vrátím-li se v závěru na samotný začátek povídání, je zcela jasné, že současná vzdělávací soustava bude kvůli potřebám budoucnosti českého průmyslu brzy vystavena těžkým zkouškám. Pokud však budeme na změně pracovat aktivně a sami podpoříme rozvoj technického vzdělávání, potenciál v našich studentech lze zažehnout. My pak budeme moci jen žasnout, jaké změny jejich nové myšlenky přinesou. Na to se osobně těším nejvíce.

A pokud byste rádi posunuli svou vlastní kariéru směrem k dalšímu osobnímu rozvoji, můžete začít třeba právě s námi!

Tomas Babka
výsledek June 12, 2017 od Tomas Babka, Sales Manager OEM, Rockwell Automation
  • Kontakt:

Blog

Naše blogy poskytují našim zaměstnancům a externím přispěvatelům možnost udržovat aktuální přehled o tom, co se děje ve vašem průmyslovém oboru, a předkládat vám informace o nejnovějších technologických trendech.